|
Historie Sokol Příbram na Moravě
První počátky tehdy ještě neorganizované kopané spadají
do roku 1910, kdy mladí nadšenci z Příbrami sehráli fotbalový zápas proti
mužstvu Zastávky, kde již několik roků existoval fotbalový oddíl.
Zkušenější mužstvo nakonec zvítězilo 13:3, ale zápas byl pro mnohé
setkáním s fotbalem a velkou inspirací.
Počátky byly těžké a pro dnešní hráče nepředstavitelné. Hrálo se hadrovým
míčem a místo hřiště sloužila louka. Navíc se v té době setkávali mladí
nadšenci s nepochopením okolí, což jim situaci dost komplikovalo.
V Příbrami se v tehdejší době provozovala také cvičení, atletika a
pochodová cvičení. V roce 1919 vznikly první tělovýchovné organizace Sokol
a Dělnická tělovýchovná jednota.
Většinou se cvičilo a sportovalo v místních hostincích nebo škole a v létě
se cvičilo venku. Často se pořádaly atletické závody. K dalšímu vydělávání
peněz sloužilo hraní divadla. Brzy na to vznikl i oddíl odbíjené, který
hlavně po druhé světové válce slavil úspěchy v okresním měřítku.
V této době se stále více stávala populární kopaná, až v roce 1932 vznikl
Dělnický sportovní klub. Obec tehdy přidělila jednotě v obecním lese "Vubcenách"
vykácené místo na hřiště. Po třech měsících usilovné práce vzniklo ze
svahovitého terénu hřiště 60 na 40 metrů. DSK zahájil na tomto hřišti
svoji činnost symbolicky opět s Čechií Zastávka. K získávání peněz pro
fotbalový oddíl sloužilo pořádání tanečních zábav a divadla. Ke zmenšení
výdajů jezdili hráči na venkovní zápasy na kolech nebo chodili na zápasy
pěšky.
Díky druhé světové válce vznikl nedostatek hráčů a hřiště osiřelo. Ale
Sokol po válce obnovil svoji činnnost a pokračoval v cvičeních a
přípravách na všesokolské slety. Po roce 1948 byly všechny tělovýchovné
složky sjednoceny pod hlavičkou Sokola.
Teprve rokem 1967 lze datovat počátek nového rozvoje kopané. Tehdy se
započalo s výstavbou nového hřiště na Brodku v Žlibkách, kde je až dodnes.
Za podpory všech občanů se toto hřiště podařilo dokončit 20. června 1971 a
bylo slavnostně otevřeno utkáním se Sokolem Zbraslav.
Nejprve bylo nutno pozemek odvodnit a budovat hrací plochu. Z podporou
mnoha občanů se podařilo práci dokončit natolik, že 20. Června 1971 mohlo
být hřiště za velké účasti slavnostně otevřeno utkáním se Sokolem
Zbraslav. Prohra 1:6 nevzala hráčům elán a chuť do hry ani do dalšího
budování hřiště a kabin. V průběhu 8 let bylo vystavěno sociální zařízení,
vykopána studna instalován vodovod a upraveno okolí hřiště.
Mužstvo bylo přihlášeno do soutěže, hra měla výrazně vzestupnou tendenci a
posupně bylo v roce 1972 založeno žákovské a v roce 1974 dorostenecké
mužstvo. V tomto roce byl vytvořen i výbor Sokola,
Mužstvo žáků
Oddíl žáků byl založen, nebo spíše byla obnovena jeho činnost v roce 1983
a okamžitě byl přihlášen do soutěží. Vedoucím a zároveň trenérem se stal
pan Jindřich Oves a registrováni byli všichni chlapci, kteří projevili
zájem hrát kopanou bez ohledu na jejich fotbalové schopnosti a výkonnost.
Tato skutečnost se projevila hned v prvních zápasech a v této sezóně
skončilo naše mužstvo poslední a dosáhlo skóre 2:148.
Zdálo se, že další existence tohoto týmu nemá smysl, ale nadšení trenéra a
většiny hráčů nedovolilo jeho zrušení. A mužstvo žáků pokračovalo dále. V
další sezóně se výkonnost začala výrazně lepšit, hledalo se nejlepší
složení mužstva a zlepšila se i tréninková morálka hráčů. Přišla i první
tak důležitá výhra (3:0 na Zbraslaví) a nakonec mužstvo skončilo ve druhém
roce své existence na krásném druhém místě.
Práce se žákovským mužstvem byla obtížná hlavně tím, že docházelo každou
sezónu k velkým změnám odchodem hráčů do dorostu a příchodem mladých
nezkušených chlapců, kteří o fotbalu prakticky nic nevěděli. Tato
skutečnost se projevovala tím, že mužstvo mělo výrazně lepší výsledky na
jaře než na podzim a několikrát se naším žákům stalo, že na podzim
nevyhráli ani jeden zápas a na jaře zase vyhráli skoro všechny.
Nejvýraznějším úspěchem bylo v ročníku 1988/1989 první místo ve své
skupině IV.třídy. Do vyšší třídy se mužstvo po zvážení všech okolností
nepřihlašovalo. Opět došlo k velké obměně kádru a byla zvážena i finanční
náročnost vyšší soutěže. A tak výsledkem tohoto vítězství byl alespoň zisk
fotbalového míče za 1.místo.
V roce 1993 převzal funkci trenéra pan Procházka, ale byla to zároveň na
delší dobu poslední sezóna našich žáků v mistrovských soutěžích. Důvod
ukončení byl zcela prozaický – nedostatek registrovaných hráčů této věkové
kategorie.
Tuto skutečnost jsme celou dobu chápali jako dluh a proto bylo mužstvo
ještě jednou obnoveno, ale jeho činnost pro stejný důvod bylo po pár
sezonách opět zrušeno. V této době mužstvo žáků vedl pan Procházka a
ředitel školy. Od té doby i přes velké snahy nebylo již mužstvo obnoveno.
Mužstvo dorostu
Druhý mládežnický oddíl je mužstvo dorostu. Existovalo od roku 1974
nepřetržitě až do roku 1996, kdy muselo být zrušeno pro malý počet hráčů.
Smůlou byl fakt, že mužstvo než bylo zrušeno v předchozí sezóně 1994/1995
postoupilo do okresního přeboru a v něm skončilo na poměrně dobrém
9.místě.
Na dorosteneckém mužstvu se projevovaly stejné vlivy odchodu hráčů do
kategorie dospělých jako v případě oddílu žáků. Kromě toho až do roku
1993, kdy mužstvo převzal pan Oves, který většinu tehdejších hráčů
trénoval již od žákovských let, neměl dorost dlouhodobě stálé trenéry.
Další velice nepříjemnou skutečností, která ovlivňovala výkonnost
dorostu,je ztráta zájmu o kopanou několika nadějných hráčů. Což je jev v
tomto věku velice častý.
Ovšem není možný říct, že před rokem 1993 nedosahoval dorost velice
dobrých výsledků, což bylo i důsledkem vhodného doplňování kádru hráči z
okolních obcí, kde neměli oddíly dorostu. Další dobrou zkušenost jsme
získali, když jsme naopak naše talentované hráče posílali hostovat do
oddílů, které hráli vyšší třídy.
Po roce 1993, kdy začal dorost trénovat pan Oves a později se k němu
přidal i pan Procházka, začal dorost dosahovat velice dobrých výsledků. V
té době ve většině okolních obcích dorost nebyl, a proto muselo naše
mužstvo hrát s velice vzdálenými soupeři jako byly např. Babice nad
Svitavou, Rajhradice, Mokrá apod. Na hráčích dorosteneckého týmu bylo
vidět, že se znají již od žáků. Předváděli skutečně velice pěkný fotbal a
mnohokrát se diváci chodili dívat jen na zápasy dorostu a na zápas I.
Mužstva již nezůstali. Mužstvo bylo velice dobře doplňováno chlapci z
okolních obcí. Častokrát se stávalo, že mnoho hráčů ihned po skončení
svého dorosteneckého zápasu obléklo dres I. Mužstva a i v něm nepatřili k
nejhorším.
Již v ročníku 1993/1994 jsme vyhráli skupinu III.třídy, ale protože
jednota v té době řešila složité finanční problémy, nemohlo být mužstvo
přihlášeno do okresního přeboru. Ovšem již v příštím ročníku si tento
úspěch mužstvo zopakovalo a tentokrát již do okresního přeboru postoupilo.
Bohužel, jak již bylo uvedeno, první ročník účinkování v okresním přeboru
byl zároveň posledním pro naše mužstvo dorostu. Většina hráčů již
překročila dorostenecký věk, někteří s fotbalem úplně skončili a výbor se
rozhodl mužstvo dorostu zrušit. Bohužel od té doby již mužstvo dorostu
nebylo nikdy obnoveno.
Mužstvo dospělých
Mužstvo až na vyjímky tvořili vždy vlastní odchovanci z dorostu a bylo
doplňováno zkušeným hráči, například těmi, kdo se do naší obce
přistěhovali nebo to byli známí a kamarádi ostatních hráčů.
Prakticky po celou dobu své existence klubu, bylo a je mužstvo účastníkem
IV. Třídy okresu Brno – venkov.
Trenéry mužstva byli pan Frecer, Limberg, Pelant, Oves, Vaverka.
Pod jejich vedením mužstvo postoupilo dvakrát do III. Třídy a to velech
1982 a v 1987. Hráči v těchto ročnících podávali velice dobré výkony,
založené vedle dobré techniky hlavně na výborné fyzické kondici, kterou
získávali při náročných zimních trénincích a zároveň produkovali i
skutečně pěkný fotbal na který chodilo mnoho fandů. Bohužel vždy po
postupu do III. Třídy následoval okamžitý sestup.
Po roce 1990 se základem pro mužstvo stávali hráči dorostu a zdálo se, že
máme před námi velice dobrou budoucnost. Nasvědčovalo tomu i to, že se
podařilo sehnat sponzory, kteří mužstvu zajistily pěkné dresy a i finančně
se snažili oddíl podporovat. Bohužel počátkem roku 1996 tragická nehoda,
při které zahynul Pavel Reitoral, jakoby ukončila veškeré naděje a vzala
mužstvu energii. Mužstvo se od doby začalo zhoršovat a to až tak, kdy
skončilo několikrát na posledním nebo předposledním místě, kdy opravdu
někdy předvádělo až trapné výkony. Tento stav byl zapříčiněn i tím, že
bohužel nebyla nová generace, která by nahradila starší hráče a tak muselo
docházet k doplňování o hráče z okolních mužstev, bohužel ne však vždy se
jednalo o výrazné posily.
A tak pořád jsou největším úspěchem dva postupy do III.třídy v letech 1982
a 1987.
|
